Ve zverimexu U Granule se občas dějí podivuhodné příhody. Čtete pozorně, ať přesně pochopíte, co se vlastně stalo.
Ovce paní Bekové
Ve středu v sedm hodin kdosi zaklepal na dveře zverimexu U Granule.
„Otevíráme až za hodinu,“ zavolal od pultu vedoucí, pan Šváb, který právě ochutnával krmení pro rybičky. Pan Šváb vždy testoval na sobě kvalitu všech pokrmů pro zvířata, protože nechtěl prodávat závadné nebo zkažené výrobky.
„Prosím, pusťte mě dovnitř, je to naléhavé!“ odpověděl rozrušený ženský hlas zpoza dveří. Pan vedoucí přemýšlel, co se asi mohlo takto brzy ráno stát. Nicméně přešel ke dveřím, otočil klíčem a dovnitř se nahrnula vysoká hubená paní.
„Jé, dobrý den, paní Beková, taková stálá zákaznice a já vás po hlase nepoznal!“
„Pane vedoucí, prosím pomozte, potřebuji nutně holicí strojek na ovčí vlnu! Po tom novém krmení, co jste mi prodal včera, mým miláčkům narostlo přes noc šíleně moc vlny a vzhledem k tomu, že už takto po ránu je skoro 25 °C, tak by se mi přes den na pastvině ovečky určitě usmažily!“ naříkala paní Beková.
„Aha, aha. Holicí strojky na vlnu ale nevedeme,“ promluvil rozvážně pan Šváb, „ale mohl bych vám půjčit svůj osobní holicí strojek. Jen mi ho musíte do večera vrátit, protože mi od včerejška hrozně rychle rostou vousy a vůbec nevím proč.“
Gandalf
Ve zverimexu U Granule dnes obsluhoval Čeněk Šváb, syn pana vedoucího Švába, který byl na dovolené. V obchodě zrovna nebyli zákazníci, a tak Čeněk škádlil pštrosa Gandalfa, který stál na hromadě písku do terárií, a vždy, když Čeněk zacinkal na zvonek u pokladny, zabořil do ní leknutím hlavu.
Po několikátém zaboření ale cinkl jiný zvonek, ten u dveří, pštros zabořil hlavu do písku a do krámu vešel starý pirát Nemo. Na rameni měl pestrobarevného papouška a vztekle zamručel, že chce nějaké zrní, protože papoušek už je líný lovit mušky a brouky.
„Jé, pane Nemo, jak se dá vycvičit takový papoušek, aby vám seděl na rameni?“ zajímalo Čeňka.
Pirát jen cosi odsekl, ale mladý prodavač se nenechal odbýt a nabídl za onu informaci dva pytle zrní za cenu jednoho.„Kuš. Dva pytle. Vidíš, ptáku hloupej, zajímáš lidi víc než já. Kuš. Stačí třikrát hvízdnout.
“Čeněk hvízdnul a skutečně. Na rameno mu vyskočil pták. Ne papoušek, ten už byl hodně nahluchlý, ale pštros. Pirát jen nadzdvihl husté zamračené obočí, zanadával pod vousy a odešel. Při zavírání zacinkal dveřmi na zvonek. Gandalf se šíleně lekl, ale zapomněl, že už nestojí na hromadě písku.
„Auuuu!“ zařval Čeněk.
Čeněk a had
Ve zverimexu U Granule seděl Čeněk a přepočítával zboží a zvířátka. Říkal si, že na té matematice bude muset ještě zapracovat, protože napočítal o jednoho jezevčíka víc a o tři bílé myšky méně. Vtom do obchůdku vešla malá holka. Za sebou táhla po zemi vodítko, na jehož konci však žádné zvíře nebylo.
„Nezatoulala se k vám náhodou Kobra?“ zeptalo se děvče a podívalo se uslzenýma očima na Čeňka.„Nooo, neviděl jsem ji tady, ale zato mi chybí nějaké myši! Jestli je snědla, tak si to budeš muset vyřídit s mým tátou!“ pohrozil dívce mladý prodavač.
Ta se div nerozplakala: „To by Kobra nikdy neudělala! Možná si s myškami jen hrála, ale rozhodně by jim neublížila.“
Čeňkovi začalo být děvčete až líto. Sice si říkal, že je ta holka fakt hloupá, když si myslí, že hadi by nikdy myším neublížili, ale na druhou stranu vypadala opravdu jako hromádka neštěstí.
„Nebul, vybereme ti jinýho hada!“ snažil se ji Čeněk ukonejšit.
„Já žádnýho hada nechci. Já chci jedině svou Kobru, abych ji mohla venčit a ona by aportovala a vrtěla ocáskem…“Čeněk se hrůzou otřepal, když si představil obrovského hada, jak vrtí ocáskem, ale v tom zpoza pultu vyběhl ten jezevčík navíc a malé holce se rozzářila očka.
Chameleon
„Chtěl bych reklamovat Milouše, mého chameleona,“ řekl zákazník, který stál první v dlouhé frontě ve zverimexu U Granule. Měl na sobě bílou košili, zelenou kravatu a černý oblek. V ruce držel prázdnou klec.
„Ale jistě, tak mi ho prosím ukažte,“ odpověděl laskavě vedoucí obchodu, pan Šváb.
„No právě, já vám ho neukážu. Ještě jsem ho neviděl! Když tady před měsícem obsluhoval váš syn, tak mi Milouše prodal s tvrzením, že chameleoni na sebe dokážou vzít barvy svého okolí, a tak jsou jakoby neviditelní. Ale já už nechci v kanceláři koukat na prázdnou klec!“
Pana Švába napadlo, že by mohli chameleona nakrmit. Při jídle se nebude tolik soustředit na zbarvování a když dají za klec nějaký barevný šál, mohl by se Milouš ukázat. Poprosil tedy zákazníka, jestli by nedonesl z domu krmení, protože na skladě obchodu výjimečně nic pro chameleony nebylo.„
No krmení mám s sebou, tady na dně klece,“ ukázal zákazník prstem, „ale taky není vidět. Váš syn říkal, že neviditelný chameleon má nejradši neviditelné krmení a prodal mi několik sáčků, ve kterých jakoby nic nebylo. To mi vysvětlete!“
To už bylo panu Švábovi všechno jasné. „Počkejte prosím chvíli. Čeňku!!!“
Zdroj energie
Do zverimexu U Granule přišel pan Bystrý, který byl po celém kraji známý tím, že vymýšlí zvláštní vylepšováky. Například o jeho automatickém nasazovači ponožek psali i v novinách. Žádný vynález však nebyl nikterak úspěšný, a proto pan Bystrý neměl mnoho peněz.
„Máte křečky? Potřebuji jich sto!“ zvolal nadšeně pan Bystrý.
Pan Šváb, vedoucí obchodu, nebyl takovým požadavkem vůbec vyveden z míry. Minule zkoumal pan Bystrý lepivé účinky slimáčího slizu, tudíž si objednal tisíc slimáků a pan Šváb kvůli dobré pověsti svého obchodu poslal svého syna Čeňka po dešti do parku. Nutno říci, že s ním pak Čeněk několik dní nemluvil.
„Sto křečků tady na skladě nemám, ale mohu vám je objednat. Nicméně, pane Bystrý, budete na to mít peníze?“
„Budu,“ přisvědčil rychle pan Bystrý, „můj revoluční vynález mi přinese spousty peněz, slávu i nesmrtelnost. Umím přeměnit energii křečka šlapajícího v kolečku na elektrickou energii. Třeba tady v brašně mám křeččí nabíječku na mobil. Podívejte! Teď jen potřebuji sto křečků, aby mi svítil lustr a fungovaly zásuvky a lednička.“
Pan Šváb jen přikývl hlavou. Bylo mu úplně jasné, že pan Bystrý momentálně peníze na zaplacení křečků určitě nemá.