Princ Karas a kozel Pedro jdou za princeznou a cestou je čeká řada zajímavých dobrodružství. Zdánlivě jednoduché příběhy, pro správné zodpovězení otázek je ale potřeba číst pozorně.
1) Bludičky | 2) Nachlazení | 3) Koště | 4) Čert | 5) Deštník
1) Bludičky
Nocování při cestě prince Karase a jeho mluvícího kozla Pedra za princeznou bylo zajímavé. Včera spali ve vesnici s potulnými muzikanty, kteří brzy ráno odešli a zapomněli si reproduktor a nahrávací zařízení. Dnes tábořili u zříceniny. V noci je ale probudilo kvílení a na hradbách ve svitu měsíce uviděli bílou paní. Princ Karas se začal třást hrůzou, za což se mu kozel Pedro vysmál. Sám měl totiž pro strach uděláno. Navíc mu přišlo divné, že se bílá paní nehýbe.
Vešel proto do zříceniny a uviděl na zemi u zdi sedět nějakou holku, která měla v ruce knihu.
„Co tady děláš, ty se nebojíš bílé paní?“ zeptal se jí kozel.
„Bílá paní jsem já. Jen mě to strašení nebaví. Ale musím, jsem zakletá. Tak jsem vyrobila figurínu v bílých šatech a postavila ji na hradby. Akorát mě štve, že musím čas od času zakvílet,“ řekla holka a strašlivě zakvílela.
Kozel odvětil, že při tom nemůže spát, a navrhl bílé paní, že jí pomůže. Pod podmínkou, že dnes v noci bude kvílet trochu tišeji. Když souhlasila, tak jí prozradil, kde najde zapomenuté reproduktory a nahrávací zařízení…
2) Nachlazení
Princ Karas a jeho mluvící kozel Pedro na své cestě za princeznou došli k velkému ledovci, který přehrazoval cestu. Kousek od něho seděl tříhlavý drak a naříkal.
„Proč bulíš, ty škaredá příšero?“ zeptal se draka Pedro.
„Jsem asi z toho ledu tady vedle nachlazený. Jsem ještě mládě, máma někam odletěla a mě úplně pálí v krku.
“Druhá hlava dodala, že má asi vysokou teplotu a třetí přitakala, že je úplně v jednom ohni. Princ Karas vytáhl z kapsy pomeranč a nabídl ho drakovi výměnou za to, že drak vychrlí oheň a rozpustí ledovec kolem cesty. Drak se podivil a řekl, že oheň ještě nikdy nechrlil, ale že to zkusí.
Otevřel všechny tři tlamy, z nichž nejdřív vyletělo pár jisker a pak už pořádné plameny. Kus ledovce kolem cesty roztál a drakovi se náhle udělalo dobře. Už ho nepálilo v žádném krku. Poděkoval dobrodruhům za vyléčení, vesele chrlil oheň a ani si nevzal pomeranč.
3) Koště
Když prošel princ Karas se svým mluvícím kozlem Pedrem kolem chaloupky na vysoké kuří noze, vyletěla z komína čarodějnice na létajícím koštěti a začala na ně shora házet ropuchy.
„Au,“ zvolal princ, „tudy asi, milý Pedro, neprojedeme!“
Protože je ropuchy trefovaly do hlavy, vrátili se naši dobrodruzi, což ježibabu uklidnilo. Jenomže jediná cesta k princezně vedla právě kolem chaloupky na kuří noze.
Když to Karas s Pedrem zkusili druhý den, opět dostali několik ran, tentokrát shnilými mrkvemi. Kozel Pedro ale měl za ušima! Půjčil si od prince několik zlaťáků a koupil ve městě padesát košťat.
Karas pak v noci tajně umístil všechna košťata do předsíně ježibabiny chaloupky. Když poté princ s kozlem prošli kolem kuří nohy, tak z komína nikdo nevyletěl.
Slyšeli jen: „Herdek kruciš písek, tohle není moje koště! Tohle taky ne! Já vám ukážu!“
4) Čert
Unavený princ Karas a jeho mluvící kozel Pedro stoupali lesem po prudké pěšině kolem starého dubu. Dorazili k průsmyku, za kterým už bylo vedlejší království s krásnou princeznou. Průsmyk ale hlídal loupeživý holohlavý obr.
„Stát! Dál nemůžete, dokud mi nezaplatíte sto zlatých!“
Jenomže tolik princ ve své královské peněžence neměl. Kozel Pedro se otočil a začal se vracet zpátky. Princ se div nerozbrečel, ale následoval svého kozla. V lese si Pedro lehl do borůvčí a začal se v něm válet. Princ Karas ho jen udiveně sledoval. Po nějakém čase byl kozel úplně celý zabarvený od borůvek. Pak se zvedl a vydal se po prudké pěšině kolem starého dubu opět k průsmyku.
Je známo, že se obři bojí pekla. Sotva obr spatřil zabarveného rohatého Pedra, který vypadal opravdu děsivě, vzal nohy na ramena a cesta byla volná.
5) Deštník
Pršelo. Princ Karas a jeho mluvící kozel Pedro měli naštěstí od pana krále obrovský deštník, pod který se schovali. Odpoledne déšť ustal a naši dobrodruzi pokračovali v cestě za princeznou.
Za tři hodiny došli k hluboké řece. Tak hluboké, že ani deštníkem nedosáhli na dno. Princ Karas uměl plavat a tak si začal sundávat své královské tričko a oblékat své královské plavky. Kozel Pedro plavat neuměl a začal se pást na louce u břehu.
„Pedro, musíme se dostat přes řeku!“ řekl princ Karas, když byl převlečený.
„Já vím, jen jsem čekal, až se převlékneš do plavek,“ odpověděl kozel, přestal se pást a otevřel deštník.
Princ se podivil, protože nebe bylo úplně modré. Kozel ale otočil deštník vzhůru nohama, takže z něj vznikl takový člun, na kterém kozel snadno přeplul řeku, zatímco chudák princ plaval vedle.
Text s otázkami na umimecesky.cz najdete zde.