Lékař pracuje v ordinaci nebo v nemocnici. Lékaři vždy pomáhá zdravotní sestra. Lékaře oslovujeme „pane doktore“ nebo „paní doktorko“, zdravotní sestře říkáme „sestřičko“, můžeme i „sestři“.
Místnost, kde čekáme na ošetření lékaře, je čekárna. Na dveřích do ordinace bývá cedule „NEKLEPAT“ . Je to proto, že lékař nesmí být rušen. Sestřička sama vychází ze dveří, vezme si kartičku pojišťovny a můžeme jí říct, co potřebujeme. Později vás zavolá jménem a pozve vás do ordinace.
V nemocnici můžou být také ordinace, říkáme jim ambulance. Jsou to ordinace, kam sami chodíme. Potom jsou v nemocnici lůžková oddělení. Tam pacienti leží a jsou tam několik dní, protože potřebují pravidelnou péči.
Když nás doktor prohlédne, říkáme, že nás vyšetří. Pokud máme nějaké zranění, tak nám ho ošetří. K lékaři ale můžeme také jít jen na prohlídku, například na vstupní prohlídku u nového lékaře nebo na preventivní prohlídku. Když máme nějaký problém, doktor nám udělá vyšetření a řekne nám nějaké doporučení.
V ordinaci doktor nedává léky přímo, ale předepíše nám je. Dostaneme recept a s tím musíme do lékárny. Léky mohou být tablety, lidé jim většinou říkají prášky. Můžeme také dostat kapky, například do očí, do nosu nebo na kašel. Dětem lékaři často předepisují sirup. Na kůži používáme mast. Někdy můžeme dostat injekci. Injekcí dostáváme také očkování.
Léky musíme brát (užívat) pravidelně. Například třikrát denně, antibiotika například každých osm hodin. Některé léky se mají brát po jídle, jiné na lačno – to znamená ráno před jídlem.