Pokud jste četli texty na straně 48, bude pro vás lehké opravit chyby, které se vloudily do následujících textů.
Anna Matoušková
Když jsem byla úplně malá žába, chtěla jsem být modelkou – hlavně proto, že jsem chtěla mít krásné zelené nehty, jak jsem to viděla v jednom časopise. Později jsem změnila barvu a chtěla jsem se stát veterinářkou. Prosila jsem rodiče o koně, krávu, velblouda nebo jenom o docela malou chobotnici, ale protože bydlíme v paneláku, byla jsem nakonec ráda, že jsem dostala aspoň vši. A tak jsem se nestala veterinářkou – a modelkou taky ještě ne. Teď se starám o žížaly, studuju na gymnáziu a baví mě aritmetika a algebra. Jednou bych se chtěla stát známou vědkyní, ale raději už nic neplánuju!
Roman Novotný
Proč jsem se stal veterinářem? Když o téhle otázce přemýšlím, musím říct, že díky své první kočce ze základní školy. Chtěl jsem poznat rozdíly mezi kocourem a kočkou, a proto jsem začal číst knihy o kočičím těle. Čím víc knih jsem četl, tím víc mě zvířecí organismus zajímal. A tak se můj kocourek stal mým povoláním. Dneska se zabývám zvířecí urologií a můžu říct, že každý veterinář zůstává navždycky kocourem a pořád objevuje něco nového – a že je to stejné dobrodružství jako tehdy, když jsem chtěl objevit rozdíl mezi samečkem a samičkou.
Stanislav Beneš
Když mi bylo asi 5 let, měl jsem typický sen každého kluka – chtěl jsem být popelářem. Později jsem zjistil, že to asi nebude tak lehké, a proto jsem se rozhodl, že se stanu slavným kosmonautem. Četl jsem knihu českého kosmonauta Remka a sovětského kosmonauta Gubareva, kteří starým raketoplánem procestovali celou galaxii a Mléčnou dráhu. V té době jsem taky začal sbírat pokémony. Díky tomu jsem procestoval vesmír, i když jenom palcem po mapě. Opravdovým kosmonautem jsem se nakonec nestal. Vystudoval jsem historii a politologii a zabývám se šíleným vývojem v postsovětských zemích. A pokémony? Ty sbírám pořád společně se svým dospělým vnukem, se kterým se při tom naučíme spoustu nesmyslů.