---

Písmena | букви

Samohlásky | голосні

Čtěte:

máma, táta, léto, zima, dobré, dobrý, my, vy, víš, výš, dům, doma, domů, stůj, stojí, polovina, půl, gól, golf, úl, ulice

Ď, Ť, Ň, Ž, Š, Č, Ř

Čtěte:

žena, manželka, rýže, škola, šest, pošta
tři, čtyři, řeka, přeložit, kořen

di, ti, ni (u českých slov)

Čtěte:

divadlo, dívám se, divný; tichý, potichu, potíže; nikdo, nic, kvalitní

di, ti, ni (u cizích slov)

Čtěte:

tenis, dialog, kontinent, komunista, idiot, politik, univerzita, dentista, gramatika, dieta

dě, tě, ně; bě, pě, vě; mě

Čtěte:

děda, prostě, někdo, běžet, zpěvák, vědět, něco, oběd, pozdě, správně, dělat, stěna, věk
měsíc, město, Měj se!

Další souhlásky | Інші приголосні

Vysvětlivky k výslovnosti českých písmen

Dlouhé samohlásky
(a/á, e/é, i/í, o/ó, u/ú/ů, y/ý)

V češtině máme krátké a dlouhé samohlásky.

Dlouhé samohlásky jsou přibližně 2x tak dlouhé než krátké samohlásky.

Dlouhá samohláska se označuje čárkou nad písmenem (á, é, í, ó, ú, ý). Když je dlouhé u uprostřed slova, obvykle se nepíše s čárkou, ale s kroužkem (ů).

Přízvuk a délka samohlásky

V ukrajinštině (a v ruštině) je přízvučná slabika obvykle dlouhá. V češtině tomu tak není.

Přízvuk (důraz) je v češtině vždy na první slabice slova nebo na předložce. Přízvučná slabika může být krátká, ale dlouhá slabika může být nepřízvučná. Například právě ve slově nepřízvučná.

Tady najdete podrobnosti a básničku na nácvik přízvučných a dlouhých slabik.

Písmena s háčkem

Ď, Ť, Ň

Pozor, malá písmena Ď a Ť v tisku a na internetu někdy vypadají, že mají místo háčku čárku: ď, ť. Je to jen grafická podoba. Když píšeme rukou, vždy píšeme háček.

Háček nad D, T a N funguje stejně, jako u vás znak „ь“. Čili Ď, Ť, Ň čteme jako v ukr. „дь, ть, нь“ .

Když je za písmeny D, T, N písmeno „i“ nebo „ě“, háček už se nepíše, ale čteme stále měkce. Zcela stejně, jako to funguje v ukr./ruš.:

dě, tě, ně čteme „дє, тє, нє“ (ukr.)
di, ti, ni čteme „ді, ті, ні“ (ukr.)

Pozor!
Ve slovech cizího původu (mezinárodních) neplatí poslední pravidlo!
V takových slovech čteme di, ti, ni jako dy, ty, ny!

A takových slov je v češtině mnoho, například:
tenis, gramatika, dialog, kronika, politik, dieta, univerzita, minimum, kritika, komunista, idiot, technika, kanibal, ministr, dentista, ceremoniál, sadista a mnoho dalších

Ě

Toto písmeno funguje podobně jako ukr. „є“ :

dě, tě, ně čteme „дє, тє, нє“ (ukr.)
bě, pě, vě čteme „б´є, п´є, в´є“ (ukr.)
! mě čteme „мнє“!

Ž, Š, Č, Ř

Háček nad písmeny Z, S, C a R naznačuje, že je čteme s trochu zaokrouhlenými rty. Jazyk je při výslovnosti trochu víc vepředu.
ž, š čteme jako „ж, ш“ , ale výslovnost je měkčí, asi jako u „щ“ .
č čteme jako „ч“ .
ř je nejtěžší česká hláska a vyžaduje speciální nácvik; zní jako r a ž dohromady.

i/y, í/ý

Dlouhé í a dlouhé ý se v češtině vyslovují zcela stejně.
Slovo mít (мати) a mýt (мити) tedy vyslovujeme stejně.
Hláska odpovídá v ukr. přízvučné hlásce „і“

Krátké i a krátké y se také vyslovují zcela stejně.
Slovo mi (мені) a my (ми) také vyslovujeme stejně.
Výslovnost je něco mezi ukr. „і“ a „и“ . Tato hláska vyžaduje speciální nácvik s lektorem.

h, g

Pamatujte!
Písmeno „г“ se v ukrajinštině vyslovuje úplně stejně jako české H/h.
To samé písmeno se v ruštině vždy vyslovuje úplně stejně jako české G/g.

V češtině jsou běžné obě hlásky. H/h je obvykle ve slovech původem českých, G/g je obvykle ve slovech přejatých z cizích jazyků. Vždy je píšeme s příslušným písmenem.

Rozlišujte tedy:
hora, hra, hanba, horší, hned, historie atd.
ale:
guma, gramatika, anglicky, kilogram, kongres atd.

Další písmena

J čteme v českých slovech vždycky jako „й“ . Anglicky ho čteme pouze v anglických slovech, např. jackpot, juice, jazz.

C čteme vždycky jako „ц“ . Jenom v anglicky psaných slovech ho čteme anglicky, např. Davis Cup, sýr cottage, Cinema City…

CH je jediné písmeno v češtině, které se skládá ze dvou písmen. Čteme ho jako ukr./rus. „х“ .

X čteme jako „ks“ . Píšeme ho jen v cizích slovech. Používáme ho ale také k přepisu ruských jmen, která jsou běžná i v jiných jazycích, např. Alexandr.

Spodoba znělosti

Co je znělá a neznělá hláska

Při vyslovování znělé hlásky používáme hlas, zatímco neznělá hláska se vyslovuje „tiše“, bez hlasu (je „hluchá“).

Některé znělé a neznělé hlásky tvoří páry, říkáme jim párové:

B/P – D/T – Ď/Ť – V/F – Z/S – Ž/Š – H/CH – G/K

Co je spodoba znělosti

Pokud jsou za sebou dvě párové hlásky, první se ve znělosti přizpůsobuje té následující:

Na konci a před pauzou

Na konci promluvy a před pauzou vždycky vyslovujeme neznělou hlásku:

led, pojď, už, psycholog, obsah, zpěv, snob, jez