Městská policie Přerov

Při vyjednávání je třeba navázat kontakt s druhou stranou, udržovat ho a snažit se nedělat chyby, které by celý proces vyjednávání zhatily. Například komisař Simon Labross, montrealský policejní šéf, neprojevoval smutnému klaunovi v bance dostatek empatie, přičemž i jeho vyznání lásky bylo strojené a málo upřímné, takže celé vyjednávání selhalo. Také strážníci se během jednoho výjezdu málem dopustili podobného přešlapu, avšak v poslední chvíli se podařilo krizi zažehnat.

Vše začalo ve večerních hodinách, když na stálou službu zavolala svědkyně a nahlásila okolnost, že kolem kol u východu z obchodu pobíhá pes černý jak duše podomního prodejce hrnců, blitcoinů a energií. Temný chlupatý outfit byl doplněn podezřívavým zrakem a příležitostně vyceněným chrupem. Přítomnost nedalekého hřbitova dávala oznámení zvláštní náboj. Strážníci, kteří byli nedaleko na kontrole, dorazili během chvilky a skutečně nalezli na zšeřelém parkovišti chlupáče středního vzrůstu opatřeného obojkem, načež s ním zahájili mezidruhovou konverzaci. V té bohužel zpočátku tahali za kratší konec.

Obvyklé „čípak jsi“ i „kde máš páníčka“ pes ignoroval a podobně reagoval na pískání a plácání do stehen.

Když k němu hlídka udělala dva kroky vpřed, udělal on tři pryč. Následně ji uchlácholil sednutím a vyčkával, co bude dál. Tentokrát nechal strážníky udělat dokonce o krok navíc, načež vycenil zuby a vydal zvuk podobný naštvanému šavlozubému tygrovi zavřenému do plechové skříně, jako by říkal slovy klasika „tohle je tvůj taneční prostor a tohle je můj taneční prostor.“ Nakonec měl chození kolem horké kaše tak akorát dost a pokusil se splynout s černým lakem nedaleko stojícího vozu. Podcenil situaci, neboť si neuvědomil, že i strážníci mají tmavé uniformy, takže tam za chvíli splývali dva. Pes a muž. Bylo však jasné, že jde o patovou situaci a bude potřeba přijít s novým, i když trochu neférovým řešením. Na místo byl přivolán odborník z útulku s odchytovou tyčí.

Než dorazil, podařilo se strážníkům prolomit ledy a se psem navázat smysluplnou konverzaci. Ptali se ho, jak se má, kde bydlí, jestli byl lyžovat a zda už má holku (nebo kluka, těžko říct v té tmě). Pes samozřejmě neodpovídal, nicméně alespoň koukal. To stačilo, aby mohl být konečně lapen. Ve chvíli, kdy byl bezpečně na vodítku a nehrozilo, že vběhne někde pod auto, se zcela uklidnil a začal plně spolupracovat. Možná tušil, že ho čeká noc v útulku, teplá deka a pozdní večeře.