Žili kdysi v malé chaloupce, na kraji vsi, až u lesa, dědeček a babička. Jednou ráno dostal dědeček chuť na koblihu. A tak šel za babičkou a poprosil ji: „Babičko, prosím tě, usmaž mi dnes k snídani koblížek. Dostal jsem na něj velikou chuť.” A babička začala dělat koblížek.
Vzala trochu mouky, trochu smetánky, vajíčko a cukr, udělala těsto a na másle koblížek usmažila. Pak ho položila na okno, aby vychladl. Jenže koblížek byl neposeda. Chvíli koukal nalevo, chvíli napravo, támhle je louka a tam ves, tam je cesta, za ní les. A už se po té cestě kutálel pryč. Kutálel se kolem té louky až do lesa.
A potkal zajíce: „Koblížku, koblížku, já tě sním!” A už se olizoval.
„Nejez mě, zajíčku, zazpívám ti písničku.” Zajíc nastražil uši a koblížek se dal do zpěvu:
„Já koblížek malý, z mouky dělaný, smetanou mísený, na másle smažený, na okně chlazený. Dědovi jsem utekl, babičce jsem utekl, a tobě, zajíčku, taky uteču!”
A kutálel se, až se za ním prášilo. Než se zajíček vzpamatoval, byl už koblížek pryč.
Kutálel se dál a potkal šedého vlka. Vlk byl stále hladový, jako každý správný vlk, a tak zastoupil koblížkovi cestu a povídá:
„Koblížku, koblížku, já tě sním!” A cenil zuby.
„Nejez mě, vlku, zazpívám ti písničku.” Vlk zavřel tlamu a koblížek se dal do zpěvu:
„Já koblížek malý,
z mouky dělaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okně chlazený.
Dědovi jsem utekl,
babičce jsem utekl,
zajíčkovi jsem utekl,
a tobě, vlku,
taky uteču!”
Kutálel se dál a potkal medvěda huňáče. Medvěd má rád sladké, a tak se zálibně podíval na koblížka a povídá:
„Koblížku, koblížku, já tě sním!” A už natahoval tlapy.
„Nejez mě, medvěde, zazpívám ti písničku.” Medvěd se posadil a koblížek se dal do zpěvu:
„Já koblížek malý,
z mouky dělaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okně chlazený.
Dědovi jsem utekl,
babičce jsem utekl,
zajíčkovi jsem utekl,
vlkovi jsem utekl,
a tobě, medvěde,
taky uteču!”
Kutálel se dál a potkal lišku chytračku. A ta k němu hned běžela: „Vítám tě, koblížku! Jak jsi hezoučký, kulaťoučký, červeňoučký!”
A koblížek se začervenal ještě víc a byl rád, že ho liška pochválila, a hned spustil svoji písničku:
„Já koblížek malý,
z mouky dělaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okně chlazený.
Dědovi jsem utekl,
babičce jsem utekl,
zajíčkovi jsem utekl,
vlkovi jsem utekl,
medvědovi jsem utekl,
a tobě, liško,
teprve uteču!”
„To je ale krásná písnička,” povídá liška a naklonila se ke koblížkovi, „ale já už jsem moc stará a nějak špatně slyším. Vyskoč, posaď se mi na čumák, ať tě lépe slyším. A zazpívej mi ji ještě jednou a hlasitěji.”
Koblížek byl ještě radši. Líbím se jí já a líbí se jí i má písnička! Vyhoupl se lišce na čumák a zazpíval:
„Já koblížek malý,
z mouky…”
A liška udělala ham! a snědla ho.