(převzato z umimecesky.cz)
Berlínská zeď
Během jediné noci z 12. na 13. srpna 1961 byl Berlín ostnatým drátem rozdělen na dvě části. Ostnatý drát pak postupně nahradila pevná zeď, která se stala jednou z částí tzv. železné opony, neprostupné hranice mezi západním a východním blokem v době studené války. Předpokládá se, že přes zeď úspěšně uprchlo z východního do západního Německa přibližně 5000 lidí. Západní strana zdi byla pokryta graffiti, zatímco východní strana zůstala holá, a západní Němci přes ni házeli odpadky, kterých se chtěli zbavit. Na některých místech byly vytvořeny hraniční přechody, které lidé teoreticky mohli využívat. Nejvýznamnější z nich byl Checkpoint Charlie. Berlínská zeď disponovala 302 strážními věžemi, 259 stanovišti se psy a 20 bunkry. Německo bylo znovu sjednoceno 3. října 1990. Místo, kde stála zeď, teď v Berlíně označuje řada dlažebních kostek.
(Převzato z Muy interesante a upraveno)
Vysvětlete tyto výrazy:
- ostnatý drát
- železná opona
- studená válka
- hraniční přechod
- strážní věž
- dlažební kostky
Chemie strachu
Strach je přirozená reakce těla na rozpoznané nebezpečí. Jeho fyziologické projevy se mezi lidmi různí: pocení, zrychlený pulz, pocit úzkosti… Tváří v tvář situaci, kterou vyhodnotíme jako nebezpečnou pro naši integritu (fyzickou nebo psychickou), se v těle aktivuje řada reakcí, od nichž se odvíjí volba strategie úniku nebo obrany/útoku.To je důvod, proč některé lidi strach aktivuje a jiné paralyzuje.
Tělesné a emocionální reakce vyvolané strachem spouští adrenalin, chemická látka, kterou mozek uvolňuje, aby spustila již zmíněný únik nebo obranu/útok podle toho, co je v dané situaci vhodné pro záchranu našeho života či ochranu před jakoukoli újmou. Adrenalin tedy aktivujte tělo a končetiny. Proto například srdce bije před chystaným útokem nebo únikem rychleji, aby více prokrvilo nohy a paže.
(Sarah Romero a Laura Marcos, Muy interesante)
Vysvětlete svými slovy tyto výrazy:
- zrychlený pulz
- pocit úzkosti
- integrita
- únik
- obrana
- útok
- újma
- končetina
Vlaštovky
U drobných pěvců pomohly v posledních několika letech tzv. geolokátory. Tyto přístroje umožnily sledovat migrující ptáky kontinuálně a v případě satelitní telemetrie i s velkou přesností. Podařilo se potvrdit či vyvrátit hypotézy týkající se překonávání geografických bariér (např. způsob překonávání Sahary) a odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let břehouše rudého nad vodami Tichého oceánu z hnízdišť na Aljašce do zimovišť na Novém Zélandu.
Využití geolokátorů přineslo nové údaje o migraci i u běžných druhů, například u vlaštovky obecné. Naše populace vlaštovky je v celoevropském kontextu velice zajímavá, protože území ČR se částečně nachází v oblasti tahového rozhraní mezi západoevropskými populacemi zimujícími v západní Africe a východoevropskými trávícími zimu ve střední a východní Africe. Migrační trasy ptačích druhů totiž odrážejí směry, kterými ptáci kolonizovali Evropu po poslední době ledové. Ptáci postupovali zejména přes tři evropské poloostrovy, byť trasu přes Apeninský poloostrov kvůli Alpám tolik nevyužívali.
(Vlaštovka extrémista, Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa, časopis Vesmír)
Sucho
Z pohledu jednoduché fyziky se při vyšším zahřátí zemského povrchu předává více energie do vzduchu, otepluje se spodní vrstva atmosféry a tím zesilují stoupavé proudy vzduchu, které drží ve vzduchu kapky vody, na něž působí gravitace. Když je konvektivní proud (směr nahoru) v důsledku vyšších teplot silnější, udrží větší kapky. Ty pak vnímáme jako intenzivnější srážky. Na mnoha místech ovšem menších dešťů ubývá, intenzivnějších přibývá a současně se prodlužují intervaly mezi srážkovými dny. Matoucí je ovšem fakt, že za měsíc v součtu naprší přibližně stejné množství vody jako v minulosti.
(z článku „Sucho“ na stránkách Akademie věd ČR)
Černá díra
Na několika souběžně probíhajících tiskových konferencích po celém světě byl představen první snímek bezprostředního okolí černé díry. Jak se vlastně pořizuje?Existenci černých děr předpověděly fyzikální teorie staré více než století, najít a pozorovat je ve vesmíru byl ovšem pro astronomy dlouho velký problém. Jak nepochybně víte, jde o objekty, které se vlastní hmotností zhroutí a vytvoří místo, kde v podstatě nic není tak, jak jsme z běžného vesmíru zvyklí. Jejich gravitace je natolik silná, že jim neunikne světlo ani jiné elektromagnetické záření, a tak představují temná místa ve vesmíru.
Astronomové tedy mohli černé díry vždy pozorovat pouze nepřímo. Například pomocí pohybu hvězd či jiné hmoty uvězněné na oběžných drahách kolem těchto extrémně hmotných objektů. Díky rychlosti oběhu hvězdy S2 kolem černé díry Sagittarius A* v jádru naší galaxie odhadujeme, že má hmotnost kolem čtyř milionů Sluncí. Z toho vyplývá, že průměr horizontu událostí, tedy místa, ze kterého se nevrátí ani světlo, je cca 24 milionů kilometrů, tedy sedmnáctkrát větší než průměr Slunce.
(Zdroj: idnes.cz)