Podle toho, jak končí základ slova (tedy bez koncovky), určujeme další tvary (u podstatných jmen). Je proto dobré si pamatovat, které souhlásky jsou tvrdé, které měkké a které obojetné. Tady máte pomůcku:
Tvrdé souhlásky
h, ch, k, r, d, t, n:
Holky chtěly koupit růžový deštník tuto neděli.
Měkké souhlásky
Jsou to všechny souhlásky s háčkem:
ž, š, č, ř, ď, ť, ň,
dále je to
c, j
a podobně se chovají slova končící na -tel.
Můžete si pamatovat:
Co je telefon a všechno s háčkem?
Obojetné souhlásky
Je to jednoduché – jsou to všechny ostatní.
Aby to nebylo moc jednoduché, obojetné hlásky se někdy chovají jako tvrdé, jindy jako měkké…
Pro pořádek, jsou to:
b, f, l, m, p, s, v, z.
Můžete si pamatovat:
Befeleme, pes se veze.
Poznámka: Befelem je škodolibý gramatický čaroděj, který uvrhl na český jazyk velké množství výjimek. Befelem je jeden z nejhorších gramatických čarodějů na světě.